V bouřkové noci spatřila jsem anděla,
Oči upírající se k obloze, kolem něj temný svět
V bouřkové noci spatřila jsem anděla,
Ruka beznadějně natažená v touze vrátit se zpět.
Bouřková noc, jejíž hlas přehluší nevyřčené,
Bolest ze ztráty, stesk po vzdáleném domově,
Bouřková noc, jejíž slzy kanou za odsouzené,
Jejichž těla tlí na mramorovém hřbitově.
Zmučený anděl s kamennou tváří,
Upírajíc zrak a natahujíc dlaně marně k obloze,
Zmučený anděl se slzami na tváři,
Jako panenka z porcelánu ve skleněné výloze.
Panenka z porcelánu, jež ustrnula v čase,
Ústa jí navždy zamkli, oči však mnohé křičí,
Panenka z porcelánu, jež ustrnula v čase,
Krása jí nechybí, však srdce se v koutě krčí.
Anděl pomalu ruce k tělu spouští,
Smysl pozbylo každé marné gesto,
Anděl pomalu ruce k tělu spouští,
Ví, že naděje už není, a přesto...
V bouřkové noci jsem spatřila anděla,
V očích stesk a bolest, kamenná tvář,
Rudá krev bělostná křídla zkrápěla,
Žal se rozplynul, zhasla navždy svatozář.
