Do kotlíku nalijeme filosofii s religionistikou a necháme dojít do bodu varu. Přidáme nakrájenou politologii, přilijeme právo s historií a přidáme tři odměrky mezinárodních vztahů. To vše podusíme. Jakmile připravená směs získá náležitou barvu, přidáme pět špetek ekonomie. Za stálého míchání přisypeme psychologii, sociologii a etiku. Pokud máme raději složitější chutě, můžeme přidat také špetku logiky. Jakmile máme hotovo, podáváme Občankáře nejlépe s kulturní naukou.
Kéž by to bylo tak jednoduché. Když se
podíváme do osnov základních škol k předmětu občanská výchova či na školách středních do osnov základů společenských věd, připomíná nám to na první pohled
nesourodou změť řady oborů. Jak je možné, že tento předmět vyučuje jediný učitel?
Jak již název článku napovídá, zaměřím se na přípravu učitele občanské výchovy
a společenských věd pro budoucí povolání.
Celková příprava učitelů, ať už absolventů pedagogických fakult či kantorů s několikaletou praxí, je velké téma, které se v souvislosti se současnou situací kolem viru Covid-19 a s nuceným přechodem škol na výuku distanční formou, objevuje v médiích a na sociálních sítích stále častěji. Tato náhlá změna ukázala mezery ve využívání širší palety možností výuky. U mnoha učitelů se ale také ukázalo, jaké kreativity jsou, z hlediska předávání znalostí svým žákům, schopni. Distanční výuka samozřejmě není aplikovatelná pro všechny ročníky základních a středních škol, hlavně co se týče prvního stupně ZŠ, nicméně se může do budoucna stát cenným pomocníkem při výuce.
Jaká je však reálná příprava studentů pedagogických fakult? Jaká je příprava konkrétně studentů občanské výchovy a společenských věd pro výkon povolání učitele? Existují specifika pro přípravu učitele společenských věd? Nebo se využívá stejných postupů a fíglů jako pro obecnou přípravu učitele?
Je-li úkolem učitele kromě vzdělávání také výchova mládeže, pro učitele občanské výchovy to platí dvojnásob. Právě občanská výchova nabízí možnost vzdělávat v oblasti morální a lidské a vést žáky k tolerantnímu nadhledu a objektivitě. K vytvoření vlastního názoru na základě zhodnocení informací z více zdrojů, více úhlů pohledu. Mezi vlastnosti učitele společenských věd by bez pochyby měla patřit nestrannost, ochota učit se novým věcem, adaptace, schopnost aplikace teoretických znalostí do příkladů v současné situaci, které budou žákům blížší, objektivita, schopnost předkládat žákům situace z více pohledů, předložit žákům různé názory na konkrétní problematiky, byť s nimi osobně nesouhlasí, kreativita a kulturní rozhled. Samozřejmě jsem nevyjmenovala všechny vlastnosti, ale hlavně ty, které se mně osobně zdají nejpodstatnější.
To, že občanská výchova nepatří mezi předměty s přesně stanovenými parametry, je bez debat. Jedná se o multioborový předmět s potřebou neustálé aktualizace. Aby byl učitel občanské výchovy vzdělaný ve svém oboru stejně dobře, jako např. učitel českého jazyka či učitel fyziky, musel by mít nadpřirozené schopnosti.
V současnosti probíhá příprava budoucích učitelů ve strukturovaném studiu učitelství, jak v bakalářských studijních programech, tak v na navazujících magisterských programech. Kompetence učitelů lze chápat jako „obsahové rámce“, které popisují práci učitelů. V rozdělování kompetencí učitelů do skupin, se řada odborníků liší. Cíl je však pro všechny stejný. Je potřeba budoucího učitele dobře připravit jak v teoretické, tak v praktické rovině. Tedy součástí studia na vysokých školách jsou také předměty vyžadující účast studenta ve vyučování a následně samotné vyučování žáků, kdy si student má možnost vyzkoušet práci před tabulí nanečisto. Studenti pedagogických oborů tak nenastupují do profesního života s pocitem, že je někdo hodil bez varování do vody a řekl jim: „plav.“
Z mého vlastního pohledu je, i přes veškeré snahy, příprava učitelů pro budoucí profesní život nedostatečná. Počet hodin, které musí student v rámci praxí splnit, je žalostně malý. Asi nejideálnějším řešením se mi jeví navštěvovat bakalářské studium prezenčně a navazující magisterské studium dálkově s tím, že zároveň již nastoupíme jako např. asistent pedagoga na některé ze základních nebo středních škol. Jedná se možná o složitější postup, avšak učitele nejlépe připraví praktické zkušenosti, nikoliv pouze teorie.
Samozřejmě záleží na každém jednotlivci, někdo má talent od přírody a nízký počet hodin v praxích pro něj není překážkou. Také existuje řada brigád, kde si můžeme jako budoucí kantoři odzkoušet vystupování před lidmi, např. jako průvodce. Konkrétně možnosti letní brigády na pozici průvodce jsem využila já, i když se jednalo o prohlídky v záchranné stanici, jejichž náplň, tedy výklad o volně žijících živočiších na území české republiky a postupy při záchraně opuštěných mláďat či zraněných jedinců, je mimo můj obor. Zkušenosti z této brigády mi pomáhají zbavovat se stresu z mluveného projevu před větším množství lidí, ale také mi pomáhá kontrolovat gestikulaci a mimiku. Neverbální komunikace je v profesi učitele hodně důležitá, protože z ní žáci nesmí pociťovat negativní emoce. Právě neverbální komunikace, dle mého názoru, u žáků vzbuzuje strach zeptat se nebo odpovědět na otázky učitele.
V souvislosti s předmětem společenské vědy či občanská výchova, je ve výuce preferována především vyučovací metoda na základě dialogů se studenty, narozdíl třeba od matematiky, kde je žákovi předloženo, jak příklady spočítat, byť je možností více. Občanská výchova je v hledání cest mnohem kreativnější. Dále se učitelům doporučuje propojovat učivo s jinými předměty v rámci kontextu. Není lepšího předmětu na školách pro ukázku, jak úzce spolu mohou ostatní předměty s různou náplní souviset. Pouhý výklad učitele žákům dostatečně nepomůže pochopit problematiky jednotlivých tematických okruhů obsažených v občanské výchově, a také nesplní funkci výchovy žáka v občana. Na místě je také využívat veškerou možnou multimediální techniku. Žáci více porozumí problematikám skrze praktické činnosti, hry, videa apod.
Příprava budoucích učitelů společenských věd se tedy v zásadě neliší od přípravy učitelů do jiných předmětů. Každý předmět má svá specifika a je potřeba na ně brát ohledy při přípravných praxích.
Jaký je váš názor na přípravu kantorů na budoucí povolání? Zdá se vám dostatečné? Vzpomenete si na nějaká specifika i pro jiné předměty než občanská výchova? Jaký by měl být podle vás učitel občanské výchovy a společenských věd?
Zdroje:
STANĚK, Antonín. Výchova k občanství v současné škole: profesní identita učitele výchovy k občanství. Praha: Epocha, 2009, 131 s. ISBN 978-80-7425-082-8.
DYTRTOVÁ, R., KRHUTOVÁ, M. Učitel: Příprava na profesi. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, 128 s. ISBN 978-80-247-2863-6.
PEŠKOVÁ, Veronika. Role učitele společenských věd v současné společnosti. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, 2017. Diplomová práce.
