Vlak

Ba-dum. Ba-dum. Ba-dum.

Vlak jede po kolejích a cestující v něm kolébá ke spánku. Za okny už je dávno tma. Černá neprostupná stěna, která brání komukoliv zahlédnout veškerá tajemství hlubokého lesa. Celý vlak je pohroužen do naprostého ticha, ať už se v kupé svítí nebo ne. Nikdo nechce narušit tu klidnou atmosféru, která zde panuje.

Ba-dum. Ba-dum. Ba-dum. Skříp.

Vlak projíždí ostrou zatáčkou a je slyšet táhlé skřípění kol na rozvrzaných kolejích.

Někde v zadní části prvního vagonu byste mohli slyšet dutou ránu, jak někdo spadl z lůžka, či štěkání labradora ve třetím vagonu, kterého prudká zatáčka probudila ze snění, následovaného pláčem dítěte z vedlejšího kupé, kterému se konečně podařilo uniknout noční můře a velké příšeře, jež se snaží vlak sníst.

Ba-dum. Ba-dum. Ba-dum.

Vlak se opět vrátil ke starému rytmu. Matka otírá slzy dítěti, objímá ho a konejšivě víská ve vlasech.

"Byl to jen sen," šeptá mu do ucha uklidňující slova.

Ba-dum. Ba-dum. Ba-dum.

Pes dostal chutnou hovězí kost, kterou pro něj jeho páni schovali do velkého černého kufru.

Ba-dum. Klap-klap. Ba-dum.

Chodbou v posledním vagonu se ozývá tiché klapání černých polobotek. Vysoký pán v černém kabátě a s cylindrem na hlavě prochází chodbou do dalších vagonů.

Ba-dum. Klap-klap. Ba-dum.

Jeho kroky skoro zanikají v dunivém zvuku vlaku.

Ba-dum. Klap-klap. Ba-dum.

Nezdá se, že by měl cíl, ke kterému míří. Spíše se loudá vlakem, snad aby zahnal nudu, nebo si prostě jen potřebuje protáhnout nohy, Prochází chodbami a míjí nejrůznější kupé, až dojde do třetího vagonu, kde se zastaví. Matka zrovna vypráví dítěti pohádku, aby ho znovu uspala. Muž v cylindru se zaposlouchá.

"Je to kouzelná zahrada, kde roste spousta květin nejrůznějších barev, tvarů a velikostí. Jsou tam květiny větší než stromy nebo menší než zrnko rýže," melodický ženský hlas muže donutí představit si onu pohádkovou zahradu.

"Také jsou tam velcí motýli. Jsou červení, žlutí a modří. Jaké mají ještě barvy?"

"Fialovou, zelenou, oranžovou a růžovou," zazněl tenký hlásek dítěte.

"Správně."Tady muž přestane poslouchat a pokračuje ve své cestě napříč celým vlakem.

Ba-dum. Klap-klap. Ba-dum.

Venku pomalu začíná svítat. Paprsky hladí po tváři cestující, kteří se začínají probouzet. Závěsy se rozevírají a v celém vlaku to najednou ožívá. Nastává konec klidné a tiché atmosféry. Rozléhá se zvuk rozhovorů, skřípění zipů, šustění. Ba-dum. Ba-dum.

Ba-dum. Dunění vlaku už nikdo nevnímá.

Muž s cylindrem došel na začátek vlaku, kde se otočil na podpatku a vrátil se zpátky. V jedněch dveřích se srazil se starším mužem, u jehož nohy vrtěl věrný labrador ocasem.

"Pozor! Přijíždíme k nástupišti..." rozezněl se pronikavý zvuk rozhlasu, který vytrhl ze snění zbylé spáče. Vlak se skřípením brzd zastavil. Lidé se nahrnuli ke dveřím ve snaze dostat se co nejrychleji ven. Chodby se naplnily k prasknutí cestujícími a zavazadly. Na nástupišti pak nastal hotový chaos. Vypadalo to jako v mraveništi. Lidé se proplétali v milionu cestiček, vrážejí do sebe, zakopávají.

Pán s černým cylindrem vzal do ruky deštník a kufr. Prodral se skrz dav mířící všemi směry. Minul matku s dítětem, která se právě snažila vytáhnout objemný kufr skrze malé dveře. Minul také starý pár s labradorem. Poté se vydal pryč.

Kdo to byl? Odkud? Kam šel? Na tom nezáleží. Tímto příběhem jen prošel a my se s ním už nesetkáme.