Stvoření z Divoříše

Na odlehlé mýtině v lese,

Potkal jsem stvoření z Divoříše,

Všiml jsem si, že se celé její tělo třese,

Zimou ne. Strachem spíše.

Něco si sama pro sebe mumlala

A v očích duhových měla pohled pátravý.

Ach, jak moc se záhadným bytostem podobala,

Snad jsem jí připadal taky tak zajímavý.

Její šaty měnily často barvu a někdy dokonce i tvar.

Někdy viděla jen přítomno a někdy dohlédla mnohem dál.

Hodinky kapesní nosila, aby nezapomínala na čas,

Cylindr vysoký měla na křivo, prý se jí tak nosí snáz.

Balíček karet tahala s sebou, ty srdcové však postrádala,

Svým přívěskem se šklebící kočkou, se mi ráda vychloubala.

Pocházela z jiného světa, kde prý žádná pravidla neplatí.

Mluvila často o bráně v zemi, kam jí prý zavedou Ušatí.

A tak dál chodí, od města k městu

A hledá Ušaté v korunách stromů.

Aby jí zavedli na jedinou cestu,

Po které dojde zpátky domů.