Kolem mě se pomalu stmívá,
pocity mizí spolu se světlem.
Už necítím bolest ani žal,
vše co mne tížilo, odlétá v dál.
Proč má Láska oblíbence své?
A proč se odvrací od jiných?
Proto krvácí srdce mé,
a já nyní umírám s bolestí.
Ostrý to předmět projel mi tělem,
odnesl vše, co neslo se s žalem.
Polibek jediný, který kdy dostanu,
bude mrazivý a děsivý.
Přesto nebojím se smrti,
spíše čekám na ni,
aby ukončila mé trápení.
A tu je postava tajemná,
Své paže rozpíná
a polibkem jediným
ukončila Lásky trýznění.
Další slunce svit, další nový den
a paprsky, co hřejí tváře kolemjdoucích.
Jen dva si všimli dívky na lavičce,
jak sní svůj nekonečný sen.
Žádné komentáře:
Okomentovat