Je večer,
půlnoc po vánocích.
Já čekám ve stáji své,
kterou už připravenou mám.
Stále čekám, že jen zapomněl, že mi dárek předá.
Kde jenom může být, kůň bílý jako sníh?
Pořád čekám na záblesk zázraku.
Zatím neztrácím naděje,
nespouštím oči z oblaků.
Mrznu pod dekou pro koně mého,
usínám ne sněhu, jen hříbě to zřelo.
Snaží se mě probudit,
bohužel bez úspěchu.
Když vyje nový den, spím navždy v krystalech ledu.
Žádné komentáře:
Okomentovat