Ptáček v kleci

"Oto-san, povídej nám nějaký příběh," dožadovala se malá Aiko. "A jaký byste chtěli slyšet?" usmál jsem se na ni. "Nějaký, který jsme ještě neslyšeli," řekne Akira a Aiko nadšeně přikývne. "Dobře," sednu si na židli a dvojčata si lehnou do postelí…

Kdysi dávno žila v jednom království princezna, která byla nadmíru krásná. Všechny dívky blízkém i dalekém okolí jí její krásu záviděli. Jednou přišel do království princ z dalekého království a odvedl si ji do svého zámku. Měli spolu dvě děti. Protože ale byla tak krásná, chtěl si její krásu nechat pro sebe. Držel ji ve svém zámku jako ptáčka v kleci. Princezna se soužila. Toužila po čerstvém vzduchu, rozkvetlých loukách, lesích a svobodě. Princ jí to ovšem nedovolil. Nechtěl, aby mu ji někdo vzal. Bál se, že by našla někoho lepšího než je on a opustila jej. Jednou mu ovšem princezna utekla. Když to zjistil, vzal si koně a jel ji hledat. Míjel louky, lesy, pole až dorazil k vodopádu. Princezna stála nad vodopádem a potom skočila dolů. Před tím než spadla do vody, se ale stalo něco nečekaného. Proměnila se v malého ptáčka a odletěla pryč. Princ se vrátil do zámku a odnesl jejich děti hluboko do lesa, kde je nechal u jednoho malého domku. Děti své pravé rodiče už nikdy neviděli. Vyrůstaly u nové rodiny v domečku v lese…

"Oto-san, to byl moc smutný příběh," stěžoval si Akira. "Mě se líbil," oponovala mi Aiko. "Opravdu už své pravé rodiče nikdy neviděli?" zeptal se Akira sklesle. "Ne," zašeptal jsem a sklonil hlavu. Pak jsem se zvedl ze židle, políbil je oba na čelo a šel ke dveřím. "Oyasumi," zašeptal jsem. "Oyasumi, Oto-san," řekla dvojčata jednohlasně. Zhasl jsem světlo a zavřel dveře. "O čem si jim vyprávěl?" zeptala se mě moje manželka, když jsem vešel do kuchyně. "O jejich rodičích," řekl jsem jí. "Doufám, že si jim neřekl že…" "jejich matka spáchala sebevraždu, protože ji jejich otec týral? Že jejich otce zavřeli a je poslali do děcáku?" dokončím za ni. Přikývla. "Ne. Vyprávěl jsem jim to jako pohádku o ptáčkovi v kleci. Princezna se proměnila v ptáčka a uletěla a princ zanesl děti do lesa, kde je vychovala nová rodina." "Aha," oddechla si. "Jednou jim to ale budeme muset říct," řeknu trochu sklesle. "To ano, ale prozatím ne. Jsou ještě moc malí, aby to pochopili," přijde ke mně a obejme mě. "Asi máš pravdu," zašeptám jí do vlasů…