Ten pocit

Mladí dělají spoustu blbostí. Nejčastěji se chtějí stát co nejdříve dospělými. Zkouší různé věci. Touha po poznání je zcela pohltí. A neříkejte, že je něco za vámi a je to minulost. Ten fakt tu stále bude. Možná nebudete litovat své chyby. Možná si dokonce budete připadat jako největší borec světa. Možná vás to ale bude užírat celý život. Stačí jediný večer, kdy ztratíte kontrolu a uděláte něco, čeho budete litovat. Kdy zajdete ven, kde budete čekat na to, co přijde. Ani si nepředstavíte, kam to zajde. Touha po poznání vás dožene až sem. Kdy nenápadně zajdete za roh, aby vás nikdo z kolemjdoucích nezahlédl s druhou osobou, která před chvílí přišla. Kdy s ní odejdete do stínů, kde si malinkou chvíli povídáte. Kde je vám vše jedno. Když cítíte rty toho člověka na svých. Kdy cítíte ruce tam, kde by být neměly, pokud mu to nedovolíte. Kdy pomalu rozepne zip na vaší bundě a pokračuje, když jej odstrčíte. Svádíte svůj vnitřní boj, kde nakonec prohrajete a poddáte se. Není vám to příjemné ale ani nepříjemné. Vlastně skoro nevnímáte, co se děje. Když tomuto všemu chybí city. Když slyšíte šeptat slovo "neboj se", ale neuklidňuje vás to. Kdy se odhodláte sami něco udělat a zeptáte se co. Kdy to skutečně uděláte. Když si kleknete. No právě v tuto chvíli, ztrácíte sami sebe. V tu chvíli si to ani neuvědomujete, ale po čase, vám to dojde. Po čase si uvědomíte, co se vlastně stalo. Můžete říkat, že je to minulost. Že to nic není. Ale ten pocit zde zůstane. Ten pocit, že to nikdy nezmizí. Ten pocit, že to uděláte znovu. Že nezvládnete říct ne. Ten pocit, že jste nevnímali člověka, který tam byl. Ten člověk pro vás byl v tu chvíli naprosto cizí. Ten pocit, když už tohle neznamená lásku, ale naprosto všední věc. Ten moment, kdy pro vás láska už vlastně nic neznamená. A láska fyzická se nedá nazývat láskou…